Tuzér, dýško, diškrece. Jak jde dohromady EET a spropitné

Spropitné vyjadřuje spokojenost zákazníka se službami. Jak ale tuto dobrovolnou platbu zaevidovat v rámci EET?

Evidovat nebo neevidovat spropitné? Záleží na tom, jestli si ho nechá podnikatel nebo zaměstnanec. A nemusí se to být jen číšníci, servírky nebo majitelé restaurací. Spropitné se běžně používá i v kadeřnictví, v květinářství nebo třeba při řemeslné práci. Přečtěte si, jak se vypořádat se spropitným v souvislosti s EET. 

Hned na začátku je důležité říct, že spropitným se speciálně nezabývá žádný právní předpis. Na toto dobrovolné vyjádření spokojenosti zákazníka se službou se ale pohlíží jako na kteroukoliv jinou platbu. Když se pak začneme zabývat otázkou, kdo tuto částku daní, záleží na tom, komu spropitné připadne (přičemž je jedno, kdo si částku od zákazníka převezme, rozhodující je, kdo si ji nechá).

• Nechá-li si spropitné majitel podniku (nebo provozovatel služby), počítá se jako součást tržby. 
• Pokud si odměnu vezmou zaměstnanci, navýší se jim o částku hrubá mzda. Z částky tedy odvedou daň z příjmu i zálohy na sociální a zdravotní pojištění. 

Toto rozdělení je důležité také z pohledu EET.

Spropitné a EET

Mohou nastat 3 situace: 

1. Pokud si dýško placené v hotovosti nechá zaměstnanec a zahrne se tak do jeho mzdy, částka nepodléhá EET. 
2. Ponechá-li si spropitné v hotovosti (nebo jeho část) majitel nebo provozovatel služby, nahlíží se na něj jako na příjem z podnikání. Takový příjem pak podléhá EET a musí se zaevidovat. 
3. V případě platby spropitného kartou si nemusíte dělat starosti. Platba kartou je z EET vyňatá. 

To platí i v případě, že zákazník zaplatí spropitné odděleně. I k takové dodatečné platbě musíte vystavit účtenku a odeslat údaje na finanční správu. 

Co se týká DPH, platí, že platba spropitného nemá přímý vztah k poskytovanému plnění a nezahrnuje se proto do základu daně dle § 36 zákona o dani z přidané hodnoty. Spropitné se tak nezohledňuje v položkách datové zprávy týkající se DPH. Toto ovšem neplatí v případě, kdy je spropitné přímo vyžadováno (například tzv. couvert na jídelním lístku v restauraci). 

Jak to podnikatelé řeší v praxi?

Pokud jste živnostník a dostanete v hotovosti spropitné, musíte ho elektronicky zaevidovat.

S EET a spropitným se každý vypořádává po svém. Někteří podnikatelé kvůli nadbytečné administrativě spropitné zcela odmítají. Jiní zkoušejí různé metody jeho přijímání. 

Představte si, že pracujete jako kadeřníci, máte vlastní studio a právě jste ostříhali zákazníka. Do EET pokladny zadáte částku za střih 380 Kč. Vytisknete účtenku, položíte ji na pult a ostříhanému muži sdělíte, kolik má zaplatit. On je se střihem spokojený a tak vám dá 400 Kč a 20 Kč nechá jako spropitné. V tu chvíli musíte vystavit další EET účtenku na 20 Kč.

Proto je mnohem lepší nejdříve oznámit částku k platbě a zjistit, jestli vám bude klient nechávat spropitné. Teprve poté vystavíte účtenku s finální přijatou částkou. Tím si ušetříte jedno markování i účtenkový kotouček.

Inspirovat se můžete i několika dalšími praktickými postupy: 

• Umístěte do své provozovny kasičku, na kterou uvedete sdělení ve smyslu, že jde o dobrovolnou odměnu zaměstnancům za odvedené služby, není tedy příjmem podnikatele a nepodléhá EET.
• Nenastavujte “baťovské” ceny, např. 399 Kč, abyste nemuseli evidovat korunové spropitné. 
• Pořiďte si pokladnu, se kterou se při evidenci spropitného moc nezdržíte. Jak si správně EET pokladnu vybrat, si přečtěte zde. 

Spousta zákazníků chce platit útratu i dýško kartou. Přečtěte si, jak vybrat platební terminál a které jsou hlavní výhody plateb kartou pro podnikatele (není to výhodné jen pro zákazníky).

Potřebujete čerstvé informace o EET? Buďte s námi na Facebooku nebo Twitteru.